AT&T Williams
| ZALOŽEN: | 1969 |
| PRVNÍ GP: | GP Španělska 1969 |
| PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ: | GP Velké Británie 1979 |
| NEJLEPŠÍ UMÍSTĚNÍ: | 1. místo 9x (1980, 1981, 1986, 1987, 1992, 1993, 1994, 1996, 1997) |
| POČET GP: | 578 |
| VÍTĚZNÝCH GP: | 113 |
| POČET BODŮ: | 2574.00 |
| ŠÉF: | Sir Frank Williams |
| TECHNICKÝ ŘEDITEL: | Sam Michael |
| ŠÉFKONSTRUKTÉR: | Patrick Head |
| JEZDCI: | Kazuki Nakajima, Nico Rosberg |
| TESTOVACÍ JEZDEC: | Nico Hülkenberg |
| VŮZ: | FW30 |
| MOTOR: | Toyota V8 RVX-07 - 90° |
| PNEU: | Bridgestone |
| ADRESA: | WilliamsF1 Station Road Groove, Wantage Oxfordshire OX12 0DQ England |
První kroky nového Williamsu FW30 nevypadaly právě vydařeně. Premiéra se oproti původnímu termínu odsunula o týden s tím, že vlastně žádná nebude a že se monopost představí novinářům přímo na trati v rámci předsezónních testů. Technický ředitel Williamsu, Australan Sam Michael v té souvislosti v rozhovoru pro německý odborný časopis ´auto motor und sport´ ovšem žádnou nervozitu nepřipustil a důvody odkladu představení auta jednoduše vysvětlil: „Vždy jsme s časovým plánem na limitu. Než abychom překotně chystali auto do Jerezu, raději se připravíme bez problémů na další test ve Valencii.“
V Jerezu tedy britská stáj nasadila ještě jednou přechodný typ FW29B, který využíval například modifikovanou loňskou převodovku. U Williamsu v tom ale nespatřovali žádný problém, protože řada nových dílů už prošla intenzivními testy na simulátorech. Kromě jiného také na zkušební stolici Toyoty ve Kolíně nad Rýnem. Speciálně v případě převodky zůstával Sam Michael zcela v klidu: „Převodovku z roku 2007 jsme v předstihu konstruovali podle pravidel pro sezónu 2008. U ozubených kol jsme dosáhli tloušťky jen 12 milimetrů. V tomto směru máme náskok před ostatními.“ V tom měl Williams skutečně od počátku výhodu, protože ušetří na hmotnosti, a to již od úvodního závodu sezóny v Austrálii. Ostatní týmy, které s lehčími převodovkami chtějí nastoupit až v některém z dalších závodů, budou muset vzhledem k pravidlům počkat. Od roku 2008 musí totiž převodovka vydržet čtyři velké ceny, jinak jezdci hrozí trest ztráty pozice z kvalifikace.
Jak tým Williams slíbil, tak také učinil. Upustil od okázalého představování nového monopostu a jednoduše s ním vyjel den před oficiálním zahájením testů na okruhu ve Valencii. Tamní trať se k novému vozu ani k testovacímu jezdci Nicu Hülkenbergovi, který měl tu čest usednout do kokpitu jako první, nechovala příliš přívětivě. Od rána se zahalila do husté mlhy a trvalo poměrně dlouho, než se alespoň částečně zlepšila viditelnost. U Williamsu ale na nic nečekali a na rozdíl od Renaultu, který si na stejný den také připravil rollout své novinky R28, vyslali na trať svého pilota hned dopoledne.
Williams-Toyota FW30 je pokračovatelem koncepce, kterou konstruktéři britské stáje použili již u modelu FW29 v minulé sezóně. Letos jim jde především o získání vyšší spolehlivosti a konkurenceschopnosti jejich nového auta. Proto si FW30 zachoval nulový kýl a závěsy předních kol, známé dokonce již z předloňského typu FW28. Monopost pohání osmiválcový vidlicový motor Toyota RVX-07 s rozevřením válců 90° a zdvihovým objemem 2,4 litru. Ventily jsou ovládány pneumaticky. Blok motoru a písty jsou vyrobeny z hliníkové slitiny. Točivý moment se přenáší od motoru přes spojku k sekvenční poloautomatické sedmistupňové převodovce s bezprodlevovým řazením. Základní rozměry monopostu FW30: celková délka 4500 mm, výška 950 mm, šířka 1800 mm, rozvor náprav 3100 mm, celková hmotnost auta včetně řidiče, kamery a přídavného závaží 605 kg.
Tým Williams stále patří ze 70 % Franku Williamsovi a z 30 % Patricku Headovi. Řadí se k tradičním týmům formule 1, od roku 1997, kdy se v jeho barvách stal Jacques Villeneuve mistrem světa, však čeká na nového šampióna. Podobné je to s vítězstvím v Grand Prix. Naposledy dojel Williamsu pro prvenství ve velké ceně Juan-Pablo Montoya v GP Brazilie 2004. V roce 2007 vsadil Frank Williams na mladého Nica Rosberga a zkušeného a technicky vyspělého Rakušana Alexandera Wurze. Kromě toho prošla továrna v Grove zásadní restrukturalizací a týmu se začalo dařit. Monopost FW29 poháněný motorem Toyota dal zapomenout na kritickou předchozí sezónu a položil základ růstu výkonnosti. Následující přehled ukazuje celou historii působení týmu Williams ve formuli 1 od premiéry s vozem vlastní konstrukce až po letošní novinku, s níž nastoupí k velkým cenám jezdecká dvojice Nico Rosberg a Kazuki Nakajima.
1978 Vstup týmu Williams do F1 s vlastní konstrukcí, vůz FW06 s motorem Ford, jezdec Alan Jones. Celkem 11 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
1979 Vůz FW06, později FW07 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Clay Regazzoni, První vítězství – Regazzoni v GP Velké Británie. Celkem 75 bodů, 5 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1980 Vůz FW07, později FW07B s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Jones se stal mistrem světa. Celkem 120 bodů, 6 vítězství a poprvé zisk poháru konstruktérů.
1981 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Celkem 95 bodů, 4 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1982 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Carlos Reutemann a Keke Rosberg, po Reutemannově ukončení kariéry po druhé GP nastoupil na 1GP Mario Andretti, pak Derek Daly na zbytek sezóny. Rosberg se s jediným vítězstvím stal posledním mistrem světa s atmosférickým motorem, poté již následovala éra turbo až do zákazu přeplňování motorů. Celkem 58 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1983 Vůz FW08 s motorem Ford, později FW09 s turbo motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite, místo Laffita v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 38 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1984 Vůz FW09B s motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite. Celkem 25,5 bodu, 1 vítězství a 6. místo v poháru konstruktérů.
1985 Vůz FW10 s motorem Honda, Jezdci Keke Rosberg a Nigel Mansell. Celkem 71 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
1986 Vůz FW11 s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet. Celkem 141 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1987 Vůz FW11B s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet, místo Mansella v 1 GP Riccardo Patrese. Piquet se stal mistrem světa. Celkem 137 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1988 Vůz FW12 s motorem Judd, jezdci Nigel Mansell a Riccardo Patrese, místo Mansella v 1 GP Martin Brundle a v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 20 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.
1989 Vůz FW12C, později FW13 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 77 bodů, 2 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1990 Vůz FW13B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 57 bodů, 2 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1991 Vůz FW14 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Celkem 125 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1992 Vůz FW14B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Mansell se stal mistrem světa. Celkem 164 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1993 Vůz FW15 s motorem Renault, jezdci Alain Prost a Damon Hill. Prost se stal mistrem světa. Celkem 168 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1994 Vůz FW16 s motorem Renault, jezdci Ayrton Senna a Damon Hill, po tragické nehodě Senny v Imole jej nahradil David Coulthard, místo kterého byl v GP Francie a posledních třech GP sezóny nasazen Nigel Mansell. Celkem 118 bodů, 7 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1995 Vůz FW17 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a David Coulthard. Celkem 112 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1996 Vůz FW18 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a Jacques Villeneuve. Hill se stal mistrem světa. Celkem 175 bodů, 13 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1997 Vůz FW19 s motorem Renault, jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Villeneuve se stal mistrem světa. Celkem 123 bodů, 8 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1998 Vůz FW20 s motorem Mecachrome (ex-Renault), jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Celkem 38 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
1999 Vůz FW21 s motorem Supertec, jezdci Ralf Schumacher a Alex Zanardi. Celkem 35 bodů (všechny Schumacher) a 5. místo v poháru konstruktérů.
2000 Vůz FW22 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Jenson Button. Celkem 36 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
2001 Vůz FW23 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 80 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
2002 Vůz FW24 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 92 bodů, 1 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2003 Vůz FW25 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 144 bodů, 4 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2004 Vůz FW26 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 88 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
2005 Vůz FW27 s motorem BMW, jezdci Mark Webber a Nick Heidfeld, od GP Itálie nahradil Heidfelda z důvodu zranění při testech Antonio Pizzonia. Celkem 66 bodů a 5. místo v poháru konstruktérů.
2006 Vůz FW28 s motorem Cosworth, jezdci Mark Webber a Nico Rosberg. Celkem 11 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2007 Vůz FW29 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Alexander Wurz, Rakušana nahradil v poslední GP (Brazílie) nováček Kazuki Nakajima. Celkem 33 bodů a 4. místo v poháru konstruktérů.
2008 Vůz FW30 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Kazuki Nakajima
V Jerezu tedy britská stáj nasadila ještě jednou přechodný typ FW29B, který využíval například modifikovanou loňskou převodovku. U Williamsu v tom ale nespatřovali žádný problém, protože řada nových dílů už prošla intenzivními testy na simulátorech. Kromě jiného také na zkušební stolici Toyoty ve Kolíně nad Rýnem. Speciálně v případě převodky zůstával Sam Michael zcela v klidu: „Převodovku z roku 2007 jsme v předstihu konstruovali podle pravidel pro sezónu 2008. U ozubených kol jsme dosáhli tloušťky jen 12 milimetrů. V tomto směru máme náskok před ostatními.“ V tom měl Williams skutečně od počátku výhodu, protože ušetří na hmotnosti, a to již od úvodního závodu sezóny v Austrálii. Ostatní týmy, které s lehčími převodovkami chtějí nastoupit až v některém z dalších závodů, budou muset vzhledem k pravidlům počkat. Od roku 2008 musí totiž převodovka vydržet čtyři velké ceny, jinak jezdci hrozí trest ztráty pozice z kvalifikace.
Jak tým Williams slíbil, tak také učinil. Upustil od okázalého představování nového monopostu a jednoduše s ním vyjel den před oficiálním zahájením testů na okruhu ve Valencii. Tamní trať se k novému vozu ani k testovacímu jezdci Nicu Hülkenbergovi, který měl tu čest usednout do kokpitu jako první, nechovala příliš přívětivě. Od rána se zahalila do husté mlhy a trvalo poměrně dlouho, než se alespoň částečně zlepšila viditelnost. U Williamsu ale na nic nečekali a na rozdíl od Renaultu, který si na stejný den také připravil rollout své novinky R28, vyslali na trať svého pilota hned dopoledne.
Williams-Toyota FW30 je pokračovatelem koncepce, kterou konstruktéři britské stáje použili již u modelu FW29 v minulé sezóně. Letos jim jde především o získání vyšší spolehlivosti a konkurenceschopnosti jejich nového auta. Proto si FW30 zachoval nulový kýl a závěsy předních kol, známé dokonce již z předloňského typu FW28. Monopost pohání osmiválcový vidlicový motor Toyota RVX-07 s rozevřením válců 90° a zdvihovým objemem 2,4 litru. Ventily jsou ovládány pneumaticky. Blok motoru a písty jsou vyrobeny z hliníkové slitiny. Točivý moment se přenáší od motoru přes spojku k sekvenční poloautomatické sedmistupňové převodovce s bezprodlevovým řazením. Základní rozměry monopostu FW30: celková délka 4500 mm, výška 950 mm, šířka 1800 mm, rozvor náprav 3100 mm, celková hmotnost auta včetně řidiče, kamery a přídavného závaží 605 kg.
Tým Williams stále patří ze 70 % Franku Williamsovi a z 30 % Patricku Headovi. Řadí se k tradičním týmům formule 1, od roku 1997, kdy se v jeho barvách stal Jacques Villeneuve mistrem světa, však čeká na nového šampióna. Podobné je to s vítězstvím v Grand Prix. Naposledy dojel Williamsu pro prvenství ve velké ceně Juan-Pablo Montoya v GP Brazilie 2004. V roce 2007 vsadil Frank Williams na mladého Nica Rosberga a zkušeného a technicky vyspělého Rakušana Alexandera Wurze. Kromě toho prošla továrna v Grove zásadní restrukturalizací a týmu se začalo dařit. Monopost FW29 poháněný motorem Toyota dal zapomenout na kritickou předchozí sezónu a položil základ růstu výkonnosti. Následující přehled ukazuje celou historii působení týmu Williams ve formuli 1 od premiéry s vozem vlastní konstrukce až po letošní novinku, s níž nastoupí k velkým cenám jezdecká dvojice Nico Rosberg a Kazuki Nakajima.
1978 Vstup týmu Williams do F1 s vlastní konstrukcí, vůz FW06 s motorem Ford, jezdec Alan Jones. Celkem 11 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
1979 Vůz FW06, později FW07 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Clay Regazzoni, První vítězství – Regazzoni v GP Velké Británie. Celkem 75 bodů, 5 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1980 Vůz FW07, později FW07B s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Jones se stal mistrem světa. Celkem 120 bodů, 6 vítězství a poprvé zisk poháru konstruktérů.
1981 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Celkem 95 bodů, 4 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1982 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Carlos Reutemann a Keke Rosberg, po Reutemannově ukončení kariéry po druhé GP nastoupil na 1GP Mario Andretti, pak Derek Daly na zbytek sezóny. Rosberg se s jediným vítězstvím stal posledním mistrem světa s atmosférickým motorem, poté již následovala éra turbo až do zákazu přeplňování motorů. Celkem 58 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1983 Vůz FW08 s motorem Ford, později FW09 s turbo motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite, místo Laffita v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 38 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1984 Vůz FW09B s motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite. Celkem 25,5 bodu, 1 vítězství a 6. místo v poháru konstruktérů.
1985 Vůz FW10 s motorem Honda, Jezdci Keke Rosberg a Nigel Mansell. Celkem 71 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
1986 Vůz FW11 s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet. Celkem 141 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1987 Vůz FW11B s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet, místo Mansella v 1 GP Riccardo Patrese. Piquet se stal mistrem světa. Celkem 137 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1988 Vůz FW12 s motorem Judd, jezdci Nigel Mansell a Riccardo Patrese, místo Mansella v 1 GP Martin Brundle a v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 20 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.
1989 Vůz FW12C, později FW13 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 77 bodů, 2 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1990 Vůz FW13B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 57 bodů, 2 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1991 Vůz FW14 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Celkem 125 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1992 Vůz FW14B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Mansell se stal mistrem světa. Celkem 164 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1993 Vůz FW15 s motorem Renault, jezdci Alain Prost a Damon Hill. Prost se stal mistrem světa. Celkem 168 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1994 Vůz FW16 s motorem Renault, jezdci Ayrton Senna a Damon Hill, po tragické nehodě Senny v Imole jej nahradil David Coulthard, místo kterého byl v GP Francie a posledních třech GP sezóny nasazen Nigel Mansell. Celkem 118 bodů, 7 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1995 Vůz FW17 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a David Coulthard. Celkem 112 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1996 Vůz FW18 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a Jacques Villeneuve. Hill se stal mistrem světa. Celkem 175 bodů, 13 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1997 Vůz FW19 s motorem Renault, jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Villeneuve se stal mistrem světa. Celkem 123 bodů, 8 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1998 Vůz FW20 s motorem Mecachrome (ex-Renault), jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Celkem 38 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
1999 Vůz FW21 s motorem Supertec, jezdci Ralf Schumacher a Alex Zanardi. Celkem 35 bodů (všechny Schumacher) a 5. místo v poháru konstruktérů.
2000 Vůz FW22 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Jenson Button. Celkem 36 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
2001 Vůz FW23 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 80 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
2002 Vůz FW24 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 92 bodů, 1 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2003 Vůz FW25 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 144 bodů, 4 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2004 Vůz FW26 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 88 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
2005 Vůz FW27 s motorem BMW, jezdci Mark Webber a Nick Heidfeld, od GP Itálie nahradil Heidfelda z důvodu zranění při testech Antonio Pizzonia. Celkem 66 bodů a 5. místo v poháru konstruktérů.
2006 Vůz FW28 s motorem Cosworth, jezdci Mark Webber a Nico Rosberg. Celkem 11 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2007 Vůz FW29 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Alexander Wurz, Rakušana nahradil v poslední GP (Brazílie) nováček Kazuki Nakajima. Celkem 33 bodů a 4. místo v poháru konstruktérů.
2008 Vůz FW30 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Kazuki Nakajima
